na Blog.cz

Byl svátek, u nás od rána svítilo sluníčko a tak jsme vyrazili na Hukvaldy. Dalším z cílů tohoto dne bylo město Štramberk, kam jsme se už dlouho plánovali podívat. Mapu s počasím jsem studovala ještě večer předtím: mělo být 18-20 stupňů a slunečno. Skutečnost však dopadla úplně jinak...

Hrad Hukvaldy (když se počasí umoudřilo)

Každý rok na jaře vyrážíme s rodinkou do Paseckého arboreta a jinak tomu nebylo ani letos. Nejlepší měsíc na tuto návštěvu je květen, kdy arboretum září všemi barvami...

Rozhledny mě lákají čím dál víc, zvlášť teď, když jsem zvítězila nad závratěmi. Už dlouho jsem měla v plánu zajít na rozhlednu Háj u Šumperka a to z několika důvodů: vím o ní od kamaráda Toma, který ji pravidelně navštěvuje, je dobře přístupná, nemá roštové schodiště a...třeba jednou bude mít svou turistickou vizitku.

Jelikož ještě není hlavní sezóna, je rozhledna otevřená pouze o víkendech. Domluvili jsme se na neděli. Na poslední chvíli se k nám připojila kamarádka Lenka, která mě a Tinu vyzvedla autem na Uničovském vlakovém nádraží. Po příjezdu do Šumperka jsme zanechaly auto u Tomova bydliště a společně jsme vyrazili na autobusovou stanici u vlakového nádraží. Tom měl původně v plánu delší procházku, my jsme mu ji poněkud zkrátily, neboť jsme odpoledne jely fotit koníky. Měli jsme časovou rezervu, tak jsme se trochu prošli městem...

Z autobusu jsme vystoupili v obci Hrabenov. Všude krásně kvetly stromy a louky, až nás s Lenkou začalo lákat šmejdění po koních. Trochu jsme tím Toma škádlily a on pochopitelně prskal. Tak fajn, půjdem tedy do Háje...vlastně na Háj.

Cesta od Hrabenova vedla mezi loukami do kopce k lesu, kde se skrýval kostelíček Boží Tělo...

Louky mezi Hrabenovem a kostelíkem...

Kostelík Boží tělo leží východně nad Hrabenovem...

Kaple sv. Anny s pramenem...

Po zelené značce jsme stoupali stále vzhůru k rozhledně...

Rozhledna Háj je vysoká 29m, z toho výška pozorovací plošiny je 24m. Vyšli jsme 133 schodů a mohli obdivovat krásné výhledy na hřebeny Jeseníků...

Nahoře bylo teplo jako ve skleníku a spousta vos, což nás ovšem neodradilo od pozorování okolních hor...

Ve skle se sice odráželo to, co člověk nepotřeboval, ale i tak byly výhledy uchvacující...

Kochající se hmyzík...

Velká škoda, že Háj zatím nemá svou turist.vizitku (turist.známky má). Musela jsem se spokojit s razítky, kterých bylo požehnaně. Než jsem si všechny narazila na papír, přátelé na mě čekali venku a vyhřívali se na sluníčku...

Háj zblízka...

Při sestupu se před námi otevíraly výhledy na město Šumperk...

Kopec to je pořádný, dolů to šlo rozhodně rychleji než nahoru...

Přes louku jsme mířili k městu. Zpětný pohled na rozhlednu...

Šumperk...

Za chvíli jsme byli dole a rozžhavenými ulicemi prošli do města. Výborné poháry a koktejly se staly sladkou tečkou za našim společným minivýšlapem...

Pár dalších fotek na rajčeti:

Při návratu z Krajské výstavy psů v Dětřichově u Svitav jsme s Petrou a Markétou, na mou prosbu, zastavily na okraji Moravské Třebové s cílem vyjít cca 2km k rozhledně Pastýřka.

Auto jsme zanechaly na širším plácku asi 300m před kruháčem a vyrazily jsme v doprovodu Markétina Australského ovčáka Peruna vpravo po louce na kopec...

Za našimi zády se otevřely pěkné výhledy na město, ležící na pomezí Čech a Moravy...

Našim zrakům se naskytl pěkný výhled na kostel a radnici na Náměstí T.G.M. i zámek...

Pokračovaly jsme stále do kopce, minuly několik dřevěných křížů, u kterých posedávali lidé a pak se na kopci zjevil mnich. Štrádoval si to přímo proti nám a mě nenapadlo nic jiného, než jej požádat o společnou fotografii. Tu si však nechám ze dvou důvodů pro sebe : mladík mě o to požádal a navíc se na ní děsně šklebím...

Panorama výhledu na město od rozcestníku "Pod Pastviskem" (475 m)...

Po vstupu do lesa jsme přivítaly stín a chládek, ten den bylo opravdu pořádné vedro. Výstup k rozhledně jsme si zkrátily po nějaké "držkocyklistické trase", která nám místy připadala hodně krkolomná...

A pak se před námi mezi stromy objevila vytoužená, 27 metrů vysoká rozhledna Pastýřka. Teda aspoň pro mě.

Poblíž rozhledny se nachází turistický přístřešek...

...u kterého si na ohništi opékala buřtíky parta děvčat. Cvak a musela jsem jít dál, nejradši bych se na ně vrhla, tak voněly...

Holky se rozmýšlely, jestli se překonají a vystoupí se mnou nahoru, zatímco jsem dokumentovala stavbu z roku 2009 ze všech stran. Nakonec usoudily, že bude jistější zůstat na pevné zemi ...

Společnou fotku jsem pořídila na samospoušť předtím, než jsem se vydala sama vzhůru: zleva Markéta, její Perun, Petra a já...

Opravdu nechápu, proč se stále častěji stavějí rozhledny se schody z roštů, kterými vidíte až dolů. Přiznávám, že mi to nedělá dobře a v duchu nadávám na projektanty i stavitele. Ale vzdát se? Ani náhodou! Poté, co jsem loni zvládla výstup na rozhlednu Oslednici u Telče, už snad vystoupím na všechny...

Panoramatický výhled z rohledny Pastýřky na Moravskou Třebovou...

Výstup nahoru stál za překonání odporu k roštovým schodům...

Další z výhledů...

Rozhledna Pastýřka

Dolů k autu jsme se vrátily stejnou cestou, po které jsme vystoupily nahoru k rozhledně.

Holky, děkuji za váš čas a chuť se projít...

Fotografie na rajčeti:

Letošní nástup jara byl poněkud pozdější oproti předchozím rokům. Zima se jen tak nechtěla vzdát, v noci klesala rtuť teploměru k nule a vlekoucí se chladné počasí bylo nekonečné. Skokani "na to" vlítli v jediný den (koncem března), kdy se trochu oteplilo, ropuchy si letos daly načas. Oproti loňskému roku měly téměř 3-týdenní zpoždění.

Jakmile teploty vystoupily ke dvacítce, na rybníku se objevily první žabí páry...

Máte doma zvířecího mazlíčka a chtěli byste mít památku v podobě fotografie? Vlastníte zajímavého živočicha, kterého jsem ještě neměla před objektivem (např. většího hada, klidného leguána či chameleona) ? Pak se mi určitě ozvěte...

Protože kamarád Tom nikdy nebyl na Litovelském Pomoraví a projevil zájem jej prozkoumat, pro jednou jsme upustili od šplhání po kopcích hor a "oddechli si procházkou po rovině". Naplánování trasy zůstalo na mě, neboť díky Lence a Mirkovi, se kterými tam jezdíme venčit naše pejsky, znám okolí už docela obstojně...

Přestože zprávy o počasí nevěstily nic dobrého, nedali jsme se odradit ranním mrholením a vyrazili s kluky a naší jorkšírkou na výlet do Tovačova a potom k rodině do Přerova. Dobře jsme udělali: bylo sice zataženo, ale kromě pár kapek po příjezdu jsme si užili pěkný den...

Včera večer jsme se dívali s mužíčkem na DVD na upíří horor "Noc hrůzy". Než jsme šli spát, zaregistrovali jsme veliký měsíc, vynořující se nad lesem. Trochu mi naskočila husí kůže, ale vlastně jde jen o optický klam, jak jsem jednou kdesi četla. Ospalost byla tatam, "fotoimpuls" mě dohnal k činnosti.

Stačilo "jen": Použít teleobjektiv, pozápasit se stativem, vymrznout v pyžamu u otevřeného okna v podkroví, nastavit samospoušť a...pak už jen doufat. Navíc se kvapem k měsíci blížil mrak "kurvič" a v momentě ho překryl! Takže aspoň jedna fotka, příště se třeba zadaří líp...

Slunečný jarní den a dostatek času mě vylákal do přírody. Vytiskla jsem si mapu, nachystala výbavu a natěšená s batohem na zádech a věrnou jorkšírkou jsem vyrazila v 9:30 autobusem do Mutkova se záměrem dojít odtud až domů...

Trasu jsem předem neměřila, jen tipovala, proto mě překvapilo, že to bylo něco přes 18 km. Tady je mapa se zakreslenou trasou.

Kostel v Mutkově