na Blog.cz

Brzy ráno vstáváme a Nissanem vyrážíme na dva dny na jih. Ve Sligu celou noc řádí lijáky, ráno tomu není jinak a zaznamenáváme prudké ochlazení. Pevně doufáme, že tomu ujedeme a štěstí nám přeje. Cestou do Westportu už jen mrholí, i když zataženo je stále. Ale co, nejsme v Karibiku, ale v Irsku a s tropy jsme nepočítali...

Procházka městem WESTPORT...

Když nám letitý kamarád Milan (dále jen Míla) nabídl, abychom za ním přiletěli na dovolenou do Irska, kde žije a pracuje již 9.rok, rozhodování bylo velice rychlé. Dosud jsme znali tuto krásnou zemi jen z obrázků a představa, že bychom ji jednou skutečně navštívili, byla na míle vzdálená. Slovo dalo slovo, vybrali jsme vhodný jarní termín 1.-10.5., kdy jsou u nás 2 svátky (syn nezamešká tolik ve škole, manžel ušetří dovolenou, v Irsku mají 1 svátek) a hned v lednu jsem přes internet za pomoci kamaráda na Skypu zakoupila letenky. Od ledna jsme se mohli už jen těšit na báječnou dovolenou...

Praha Hlavní nádraží...

Další výšlap s kamarádem T(h)omem po Jesenických horách byl opět výživný. Oslovila jsem jej coby parťáka pro výstup na novou rozhlednu na Medvědí hoře, kam jsem se chtěla od podzimu podívat. Náhodou měl právě dovolenou a po zjištění, že nás nebudou naše rodiny postrádat, byla domluva velice rychlá. A protože máme podobné tempo chůze (já tedy o malinko zaostávám) a nadšení pro hory, dali jsme kromě rozhledny i něco navíc...Něco...Přesněji řečeno celkem 19 km... Tak jdeme na to:

V 8:30 brzdím u benzinky Agip v Šumperku a kamarád přisedá. Ještě mi tečou slzy od záchvatu smíchu, který způsobil železniční přejezd a následné 2 křižovatky. Není možné, abych tudy alespoň jednou projela bez posunování vlaku a červených na semaforech. Tom mě ujišťuje, že přesně toto se stává i domorodcům. V dobré náladě pokračujeme do Koutů nad Desnou...

Začátek červené značky v Koutech nad Desnou, která nás vede od parkoviště směrem ke sjezdovce...

Mírové náměstí v Broumově...

Rok uběhl jako voda a my se mohli těšit na další setkání se členkami Klubu sběratelek a jejich rodinami. Výběr místa tentokrát zajistili Jarmila s Robertem a to v Pěkově u Police nad Metují. Každého z nás čekalo do cíle hodně hodin a kilometrů, přesto jsme moc rádi, že jsme se sešli na tak krásném místě...

Penzion "Selský dvůr" v Pěkově nás vítal s otevřenou náručí a s ním velmi milá paní majitelka...

Kdo měl zaplacené snídaně, bydlel (stejně jako naše rodina) v Penzionu č.1.