close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Dovolená na Brači (Chorvatsko) 1.část...7.-21.7.2018...

23. února 2020 v 19:23 |  Dovolená zahraničí

Po dvou relaxačních dnech v Brele přeplouváme s autem z přístavu Makarska do Sumartinu na Brači...



Ještě nikdy jsme se nevrátili na stejné místo, ale Brač nám prostě učaroval. Loni jsme tu byli týden a navštívili jen pár míst. Letos máme k dispozici plných 14 dní a nemůžeme se dočkat. Ve 12 hod připlouváme do Sumartinu...Úžasný


Právě kotvíme...


Nastává obvyklý chaos při opouštění trajektu (tento se jmenuje Pelješčanka a pojme cca 25 aut). Poté již frčíme směrem na jih do Bolu, kde dokoupíme potraviny a dotankujeme. Pokračujeme do našeho apartmánu a ve 14 hod jsme na místě...


Nádhera stejně jako před rokem. Usmívající se I když nějaké změny jsou: nové židle s polstrováním, nové slunečníky a zaclonění verandy. Uvnitř s našem bytečku je nově vymalováno. Nově se schází i jinou cestou k pláži. Majitelé se zkrátka vzorně starají. Přivítání je dojemné, vřelé a při povídání téměř zapomínáme na věci v autě...


Po vybalení nejnutnějších věcí vyrážím s Davčou na pláž. Manžel si dál povídá s panem domácím. Cestou kontrolujeme fíkovník: no, ještě si počkáme, ale snad stihnou do 14 dní dozrát...Mrkající


Scházíme na ten náš kousek ráje a relaxujeme až do večera. Za celou dobu se na pláži vystřídaly 3 rodinky a právě taková "Robinzonáda" nám plně vyhovuje. Úžasný Večer společně předáváme dárky domácím. Největší radost jim udělaly hrnky s mými fotografiemi jejich domu, okolí a pláže...
Později v zimě mi od nich přišel e-mail s fotkou hrnku s kávou na terase a popiskem, že na nás vzpomínají, což mě velmi dojalo. Vlastně už v létě jsme věděli, že se sem zase vrátíme...Líbající


Druhý den na Brači přecházíme s Davčou útes k vedlejší pláži s cílem se tu konečně vykoupat. Seznamujeme se s Dášou a její rodinou. Davča si hned s Danečkem a jeho kamarádem Ondrou rozumí. Společně se potápí, hrají s míčem a my holky povídáme...Úžasný


Podaří se mi vylovit pěknou hvězdici...


Po pár záběrech je kráska vrácena do moře...


POZOR! Tohle je Nereidka neboli "Ohnivý červ" a nikdy na ni nesahejte!

Při potápění nacházím na skále zvláštního tvora. S Davčou jej chvíli pod vodou pozorujeme a na mou nedůvěřivost skrz červené zbarvení, mi říká: "Mami, neboj se, viděl jsem na YouTube, že to chytali do ruky..."
No tak dobře. Vytáhnu tvora ze štěrbiny na skále a šup s ním do kyblíku. Chvíli ho pozorujeme, fotíme a dokonce si jej fotím na ruce. Jenže...
Během chvíle mě začíná všechno pálit. Nejprve si myslím, že je to řasami na skalách, jsou v nich i sasanky a vlny mě v nich vyválely. Pak ale začnu mít podezření na tohoto červa nebo co to je. Po vyfocení letí do moře a já se, už v docela velkých bolestech, plazím do apartmánu. Pálí mě nohy, ruce, krk a pálí to jako čert!
Domácí koukají na mé fotky v mobilu a kroutí hlavou. Toto prý ještě neviděli a nevědí, co to je. Dora mi přinese gel s Aloe Vera, kterým se celá potřu. V tuto chvíli už jsou vidět opuchlá a rudnoucí místa a bolest je...prostě příšerná.
Protože je zde slabá wifi a google obrázky se mi nenačtou, vkládám fotky z mobilu na Fb a prosím přátele, aby mi zjistili, s čím mám tu čest.
Brzy z komentářů a zpráv vím, že se jedná o Nereidku neboli tzv. Ohnivého červa, který při ohrožení pustí své bílé bodlinky, které se i ve vodě zapíchají do kůže. Třením se navíc zalomí a bolest prý může přetrvávat i několik týdnů!
No, po tomto zjištění (2. den na Brači) mi nebylo dobře...Ale vlastně jsem měla štěstí, neboť tato potvora prý dokáže pěkně kousnout, což je daleko bolestivější. Vzhledem k tomu, že jsem ji měla na ruce...raději ani nemyslet.
Kamarádka Jiřka dokonce volá do Toxikologické poradny. Přátelé mě nabádají, ať rychle valím do nemocnice. Jenže ta je až ve Splitu a mě se chvílemi zdá, že bolest polevuje. Načež se bolest vrací s ještě větší silou. Mohu to přirovnat k upalování zaživa...
Nakonec mě napadne, že prostě vlezu do moře, protože hezky chladí a zchladit potřebuji. Když se celá ponořím, cítím jen brnění či mravenčení. Jakmile vylezu z vody, zase oheň. Věřte mi, tolik hodin jsem v kuse v moři ještě nebyla! Smějící se
Potápím se a u loďky pana domácího objevuji v kleci chyceného mořského úhoře. Když mu o něm později říkám, chytá se za hlavu a počítá mi prsty na rukou! Smějící se Ne, nesahala jsem na něj, viděla jsem jeho zuby...Mrkající


Večer, natřená gelem Aloe Vera, sleduji hru barev při západu slunce a slibuji si, že už nikdy nesáhnu na tvora s výstražným zbarvením. Ale dost bylo fňukání: pár dní ještě cítím mravenčení, ale už nic horšího se neděje...


První letošní výlet na Brači podnikneme do městečka Postira a na písečnou pláž Lovrečina, která se nachází 4 km východně od Postiry...


Nejprve se jedeme okoupat na Lovrečinu. Od hlavní silnice se sjíždí po úzké asfaltce, kde se 2 auta nevyhnou a nenachází se zde žádné ubytování. Výhodou této pláže je velké parkoviště (zpoplatněné), restaurace a kavárna. Radost nám udělal výběh s oslíky hned za parkovištěm...Úžasný


Pro jemný písek a pozvolný vstup do moře vyhledávají tuto pláž především rodiny s malými dětmi. Na pláži jsou díky tamaryškům také místa ve stínu. Když koukneme naproti na pevninu, rozeznáváme obrysy hor okolo Omiše...


Dnes je od rána pod mrakem a zatím se mi do vody moc nechce. Davča je zabaven: staví hrad z písku. Ostatně výtvory dětí i rodičů jsou k vidění všude kolem...


Přiznávám, že písečné pláže nemusím. Dlouho na ní nevydržím a jdu prozkoumat Sv. Lovre- pozůstatky raně křesťanského kostela z přelomu 5. - 6. století...

Po překladu místní informační tabule mi strýček Google vyplodil toto: V 5. století byl na okraji města založen benediktinský klášter s kostelem zasvěceným sv. Lovri. Jednolodní budova s předsíní má řadu technických místností s křížovou křestní studnou. Uprostřed svatyně jsou zbytky hrobky pro pozůstatky mučedníků svatého Vavřince. Zachovaly se také zbytky nástěnné malby a štuku...


Žijí zde různobarevné ještěrky, které se pokouším vyfotit. Při nepatrném pohybu hned prchají a trvá, než své úkryty opustí. Trpělivost mi nechybí, takže neodcházím s prázdnou...


Vracím se na Lovrečinu a zkoumám druhou stranu...


Hledám nejlepší místo k vyfocení pláže. Vlevo se dá jít po betonových panelech nebo lesní pěšinou...


Konečně se nebe trhá a máme sluníčko. Davča má hrad hotový a jdeme si zaplavat. Nakonec jej řádění natolik pohltí, že jej odsud nemůžeme dostat...Smějící se


Před odjezdem do Postiry jde rodinka se mnou omrknout Sv. Lovre a ještěrky...


Postira leží na severním pobřeží ostrova. Neodmyslitelnou kulisou letoviska je monumentální horský masív nad Omišskou riviérou na protilehlé pevnině...


Staré kamenné domy se nepřestanou nikdy bavit...


U pláže Rot se nachází pomník muže, koukajícího na pevninu...


Crkva Sv. Ivana Krstitelja v Postiře: procházíme se okolo kostela, který byl postaven v polovině 16. století. V jeho blízkosti byly nalezeny pozůstatky raně křesťanské baziliky z 6. století...


Přejíždíme do Supetaru-hlavního města ostrova Brač...

Loni jsme neměli čas si Supetar více prohlédnout, pouze jsme vyjeli z trajektu a nakoupili v Lidlu. Dnes se s administrativním, hospodářským a kulturním centrem Brače blíže seznámíme. Jako jediné sídlo na ostrově má status města. Žije zde přes 4 tisíce obyvatel, z nichž většina pracuje v turismu a službách. Administrativně patří k Supetaru také okolní vesnice: Splitska, Škrip a Mirca...


Supetar je důležitým dopravním uzlem spojujícím ostrov Brač s pevninou (trajektové spojení Supetar - Split)...


Projdeme se přístavem, ochutnáme zmrzlinu, pozorujeme trajekty...


Crkva Navještenja Marijina v Supetaru...


Velmi se nám líbí tato oleandrová alej, která je v době naší dovolené vždy v plném květu...


Ze Supetaru odjíždíme se setměním a v horách potkáváme ovečky...


Chvíli pozorujeme západ slunce a pak nás čeká 5 km šotolinové cesty krokem k našemu apartmánu...


Následující den trávíme na naší Robinzonádě. Dora nám půjčuje paddleboard a my se pořádně vyřádíme. Řeknu vám, není lehké na něm ustát na vlnách. A tak střídavě zažíváme záchvaty smíchu při pádech do vody...Smějící se

Dnešek je den, kdy se seznámíme se sousedy nad námi a překvapivě zjišťuji, že jde o kolegyni fotografku Péťu Jarolímovou z Prahy, jejíž práci roky sleduji. Dvě fotografky s rodinama na dovolené ve stejném apartmánu a vracejí se sem ze stejného důvodu jako my! Klid, pohoda, jen 4 domy poblíž, hory, prázdná pláž, milí domácí a prostě Robinzonáda! Jsem moc ráda, že jsem Tě, Peti, osobně poznala...Mrkající


Protože je dnes (11.7.) čas na výlet, vyrážíme prozkoumat zříceninu kláštera Dračeva Luka nad obcí Murvica. Auto zůstává na malém parkovišti v obci a dál už musíme šlapat hezky po svých...


Pustinja Dračeva Luka: je odtud úžasný výhled na Murvicu, část Bolu a okolní ostrovy. Davču zkoumání zřícenin baví, takže běží dopředu a nahoře je jako první...


V noci 21. prosince 1955 zde vypukl oheň a zničil většinu kláštera...


Vstup sem není zpoplatněn a zbytky kláštera si prozkoumáte sami...


V jedné tmavé místnosti na nás civí ze stropu asi 50 netopýrů. Tolik jsme jich pohromadě ještě nikdy neviděli...



Pozemky kláštera jsou rozlehlé a na konci se nachází zachovalý kostelík, do kterého můžete i vejít (dveře jsou zajištěny pružinou)...


Výhled od kláštera Dračeva Luka na stejnojmennou zátoku, kde se nachází 2 menší pláže...


Od kláštera sestoupíme jinou cestou dolů a od parkoviště jdeme na pláž pod Murvicou. Je tu docela plno, ale osvěžení nutně potřebujeme...


Po chvíli se vynoří potápěč v neoprenu a nastává pozdvižení. Každý se běží podívat na jeho úlovky a muž je ochotně všem ukáže. Odvážlivci si mohou sáhnout na chobotnici, u které byl náš syn jako první. Letos se nám zatím nepodařilo vylovit si svou jen tak na pomazlení, proto je mu vzácná... Usmívající se Dále má pražmy a rybu zvanou černja (vidíme ji naživo poprvé)...


Na pláži v Murvici je na nás těsno, proto se po vykoupání odebíráme k autu a přejíždíme o kousek dál. Tato pláž se jmenuje Slatina, musí se k ní sejít cca 300m lesem z kopce a je nudistická. V době našeho příchodu tu vegetí jen 1 rodina a další 2 dorazí nám v patách. Pořád je tu ale dost místa pro všechny...


Super koupání, parádní potápění, podmořský život pestrý. Davča vyloví pochodující hvězdici...


Rostlinky při stoupání lesem zpět k autu...

Dnes jsme povýletili docela dost. Následující 2 dny budeme na naší pláži, protože máme před sebou celodenní lodní výlet, ale o tom až příště...Mrkající


K večeři grilujeme čevapi...


Na naši pláž často zalétávají otakárci a mě velmi baví je pozorovat a fotografovat...


Manžela bodla vosa do krku při scházení olivovým sadem. Ty potvory si udělaly hnízdo na větvi olivovníku přímo u pěšiny vedoucí k pláži a běda se o větvičku jen otřít. Takže dnes chladí otok ve vodě manžel, já se snažím chytnout chobotnici, ale zatím mě mají na háku. Po zmínce o vosím hnízdě před panem domácím je druhý den ráno zlikvidováno a cesta k pláži opět bezpečná...Mrkající

Více fotografií z Brače najdete na tomto odkaze:














 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama